Česko je vnitrozemským státem, který se nachází v samém srdci Evropy. Je to přesnější než mluvit o Česku jako o zemi uprostřed Evropy...
Koneckonců, ani srdce v lidském těle se nenachází přesně uprostřed.
Oficiální název: Česká republika, Česko Umístění: Střední Evropa Jazyk: čeština Rozloha: 78 866 km2 Sousedé: Rakousko, Německo, Polsko, Slovensko Měna: česká koruna / Kč Počet obyvatel: 10,4 milionu Hlavní město: Praha (1,3 milionu) Další významná města: Brno (385 000), Ostrava (303 000), Plzeň (170 000), Liberec (102 000), Olomouc (100 000) Vzdálenost z Prahy do: Vídeň (300 km), Berlín (350 km), Varšava (600 km), Budapešť (500 km), Paříž (1000 km), Řím (1.200 km) Doba letu z Prahy do: Vídeň (50 min), Berlín (50 min), Varšava (1 hod. 15 min.), Budapešť (1 hod. 15 min.), Paříž (1h 35 min), Oslo (2 hodiny) Politický systém: parlamentní republika, dvoukomorový parlamentní systém s 281 zástupci Hlava státu: prezident Členství: Evropská unie, Schengenský prostor, NATO, OECD, WTO Náboženství: v zemi platí svoboda náboženství, více než 50% obyvatel se označuje za agnostika nebo ateistu Podnebí: střídání čtyř ročních období s teplými jary a léty a chladnějšími podzimy a zimami Průměrné teploty: leden –4 ° C; červenec 24 ° C České vynálezy: kostka cukru, kontaktní čočky, semtex, otisky prstů, teorie buněk, klasifikace krevního typu, slovo "robot", polarografie, oblouková lampa, osvětlovací vodič, vrtulová loď a další Slavní Češi: Karel IV. (císař Svaté říše římské, český král) Jan Amos Komenský – otec moderního vzdělávání), Tomáš Garrigue Masaryk (1. prezident Československa, 1918), Václav Havel (disident, 1. prezident České republiky), Sigmund Freud (zakladatel psychoanalýzy), Gregor Mendel (zakladatel moderních věd o genetice), Jan Evangelista Purkyně (biolog), Madeleine Albright (politička), Franz Kafka (spisovatel), Milan Kundera (spisovatel), Jaroslav Hašek (spisovatel), Gregor Mendel (zakladatel moderních věd o genetice) Antonín Dvořák (skladatel), Leoš Janáček (skladatel), Bedřich Smetana (skladatel), Miloš Forman (režisér), Alfons Mucha (malíř) a mnoho dalších.
Audio verze :
Zveřejněno dne 09.09.2025 - 10:05:41 Autorem : Mirek
Malebná postava, s níž se bylo možné setkat zejména v pražském nočním klubu Narcis. Stará žena s drahokamy, oblečená ve dvacetiletých šatech, s dlouhými blond vlasy, neuvěřitelným nánosem líčidel na obličeji, umělými řasami a dlouhými nehty, přitahovala pozornost svou „barevností“ (vnější i vnitřní) během šedého socialismu konce osmdesátých let. Byla považována za neuvěřitelně bohatou bývalou majitelku Narcisu, bývalou barovou tanečnici, nebo dokonce za vysloužilou prostitutku. Filip Renč se rozhodl demystifikovat tuto mystickou postavu, kterou znal od dětství, aby odhalil její nejniternější bytost a především ukázal její optimistickou, téměř dětskou životní filozofii. Celý film je prodchnut soucitem s hraběnkou, jedinečnou osobností, která si zachovává svůj charakter ve všech dobách a okolnostech, a to i za socialismu, který se pyšní fádní průměrností. „Kolovaly o ní legendy: pocházela z rodu Habsburků, byla tajnou dcerou Masaryka a tak dále. Kvůli silnému líčení nebylo možné určit její věk. Zůstala stejná po třicet let.“
Audio verze :
Zveřejněno dne 24.07.2025 - 12:30:27 Autorem : Mirek
Tato zajímavost o České republice asi nebude pro nikoho novinkou – Česká republika se pravidelně umísťuje na prvních příčkách ve spotřebě piva na obyvatele (nikoliv celkově). V roce 2023 obsadila opět první pozici s objemem 138 litrů na obyvatele. Pro srovnání – druhá byla Litva se 112 litry a třetí Německo s objemem 89 litrů (údaje dle statista.com). Jedním z nejstarších pivovarů v Česku i na světě je Břevnovský pivovar, jehož vznik se datuje už do roku 993.
Audio verze :
Zveřejněno dne 24.07.2025 - 11:32:38 Autorem : Mirek
jsou asi 9 metrů vysoké skalní reliéfy dvou obřích čertovských hlav vytesaných do pískovcových bloků v borovém lese nad obcí Želízy v okrese Mělník. Z hlediska rozměrů se jedná v českých poměrech o zcela unikátní dílo. Jde o dílo sochaře Václava Levého, které vytvořil v letech 1841 až 1846. Václav Levý byl kuchařem liběchovského zámku a později jeden z nejvýznamnějších sochařů 19ého století. Jeho pozdější díla naleznete v kostele svatého Karla Boromejského a v chrámu svatého Víta v Praze.
Audio verze :
Zveřejněno dne 06.07.2025 - 19:56:51 Autorem : Mirek
Unikátní mechanismus pražských hodin nám nejen říká čas a den, ale také sleduje pohyb nebeských těles nebo planetárních časů, jako je Slunce a Měsíc. V závislosti na jejich poloze se dělaly předpovědi budoucích událostí.
Nejstarší částí orloje je mechanický hodinový stroj a astronomický číselník, které vytvořil roku 1410 hodinář Mikuláš z Kadaně, pravděpodobně podle návrhu Mistra Jana Šindela, profesora filosofie, matematiky, astronomie a rektora pražské univerzity. Informací o tomto roku je odkaz na „Horní knihu pražskou“ z roku 1410, která shořela roku 1945.
Inspirací pro pražský orloj mohl být starší orloj postavený v Padově roku 1344, případně i další evropské orloje. Sochařská výzdoba bezprostředně kolem ciferníku orloje pochází z dílen kamenické huti Petra Parléře, která stavěla i sousední kapli a v Čechách působila až do husitských válek. Okolní bohatá sochařská výzdoba pochází až z doby Vladislava Jagellonského koncem 15ého století.
Dlouho se mylně mělo za to, že orloj vytvořil v roce 1490 hodinář Jan Růže (zvaný také mistr Hanuš) se svým pomocníkem Jakubem Čechem. Podle pověsti byl Hanuš nakonec oslepen, aby již nikdy nemohl postavit podobné hodiny.
Tento omyl je důsledkem nesprávné interpretace záznamů z doby, kdy jej spravoval Jan Táborský z Klokotské Hory. Omyl později vyvrátil až Zdeněk Horský. Roku 1962 totiž objevil JUDr. Stanislav Macháček orlojnickou knihu s opisem německé listiny z roku 1410, v níž radnice děkuje Mikulášovi z Kadaně za dobrou práci (na rozdíl od jeho předchůdce), orloj stručně ale přesně popisuje a za odměnu dává hodináři dům a velký roční plat. Předpoklad o autorství mistra Hanuše patrně souvisí s přestavbou Staroměstské radnice v letech 1470 až 1473 a s úpravami, které mistr Hanuš na orloji provedl.
Audio verze :
Zveřejněno dne 05.07.2025 - 12:46:36 Autorem : Mirek
Vznikla z tubusu větrné elektrárny
Městys Nový Hrádek vlastní a provozuje unikátní Rozhlednu na Šibeníku, která jako první v ČR vznikla přestavbou větrné elektrárny. Základem celokovové 47metrové rozhledny je tubus větrníku, ze kterého byla odinstalována vrtule a generátor. Kolem tubusu vede točité schodiště zakončené vyhlídkovou plošinou ve výšce 32 metrů nad zemí s panoramatickým výhledem do celých východních Čech, ale i na hřebeny Orlických hor a Krkonoš.
V bývalé trafostanici sousedící s rozhlednou je umístěno turistické infocentrum. Rozhledna postavená na základě projektu architekta Pavla Suchého je součástí projektu „Česko-polská Hřebenovka – východní část“, jejím investorem je městys Nový Hrádek a spolufinancována byla ze zdrojů EU. Rozhledna byla do České databanky rekordů zaregistrována ve čtvrtek 13. května 2021.
Audio verze :
Zveřejněno dne 05.07.2025 - 12:02:38 Autorem : Mirek
na hřbitově Begraafplaats Nabij de Kapel in 't Zand se nachází jeden z nejdojemnějších náhrobků světa nazvaný "Graf met de handjes" tedy "Hrob s ručičkami". Památník z roku 1888 tvoří dva téměř identické náhrobky stojící po obou stranách zdi oddělující katolickou a protestantskou část hřbitova. Z každého náhrobku se natahuje vytesaná ruka.
Náhrobek patří Josephině van Aefferdenové, katolické šlechtičně, a jejímu protestantskému manželovi Jacobusi van Gorkumovi, jejichž kontroverzní manželství trvalo 38 let. Jacobus byl pohřben v protestantské části, přičemž Josephina, která zemřela o osm let později, nemohla být uložena vedle něj. Proto vznikl tento symbolický hrob překonávající náboženské rozdělení i smrt. Od roku 2002 je památník zapsán jako nizozemská národní kulturní památka.
Audio verze :
Zveřejněno dne 05.07.2025 - 11:26:10 Autorem : Mirek
Většina lidí vám pravděpodobně odpoví Karlův most.
Karlův most spojuje Staré Město a Malou Stranu a je po mostě v Písku druhým nejstarším kamenným mostem v České republice.
Má dřevěnou konstrukci, která chrání most před poškozením ledem. Před ním tu totiž stál Juditin most, který musel být zbořen poté, co ho poškodil led při jarním tání.
První kámen Karlova mostu položili 9. 7. 1357 a v 5:31 ráno – údajně ho položil sám římský císař Karel IV.
A proč zrovna toto datum? Císař totiž silně věřil v numerologii (jako většina šlechticů v té době) a čísla z data tvoří palindrom, tj. můžete je číst z obou směrů stejně – 1 3 5 7 9 7 5 3 1 (rok, den, měsíc, hodina). Nejspíš se jedná pouze o legendu.
Další zajímavosti o Karlově mostu je, že podle legendy byly použitá na výstavbu mostu vejce, aby byl extra pevný. To vyvrátili odborníci z ČVUT, ale překvapivé ve spárách mostu našli mléko a víno.
Až do poloviny 19. století byl Karlův most jediným mostem v Praze.
Karlův most lemuje 30 barokních soch, které byly vytvořené nejvýznamnějšími sochaři té doby včetně Matyáše Brauna. Dnes se jedná o repliky. Originály jsou uložené v Lapidáriu Národního muzea na Václavském náměstí.
Audio verze :
Zveřejněno dne 05.07.2025 - 10:57:26 Autorem : Mirek
Pražský hrad je symbolem České republiky a při návštěvě Prahy musí být na každém seznamu, co navštívit v Praze. Obrovský komplex, který je zapsaný v Guinessově knize rekordů jako největší starobylý hrad na světě s rozlohou 7,28 hektarů. Kromě toho je taky třetím největším hradním komplexem na světě.
Do areálu hradu se dostanete po bezpečnostní kontrole zcela zdarma. Poté si můžete projít všechna nádvoří včetně zahrad (pokud jsou otevřené).
Pokud byste chtěli vidět víc, musíte si koupit vstupenku. V rámci vstupenky získáte možnost vstupu hned do několika míst – katedrály svatého Víta včetně Svatováclavské kaple, Starého královského paláce, baziliky svatého Jiří a Zlaté uličky u Daliborky. Na každém místě nasnímáte vstupenku v turniketech.
Pražský hrad obklopují nádherné zahrady, které můžete navštívit zcela zdarma – jedná se o Královskou zahradu a Jižní zahrady. Pokud si chcete užít nádherné výhledy na Prahu, navštivte Jižní zahrady.
Zahrady jsou dílem slovinského architekta Josipa Plečnika ze začátku 20. století a představují dokonalou kombinaci modernity při zachování dědictví minulosti. Tak dokonalou, že se při ní inspiroval taky architekt Ieoh Ming Pei při úpravách Louvru v Paříži.
Audio verze :
Zveřejněno dne 05.07.2025 - 10:18:48 Autorem : Mirek
Navštivte místo, kde podle kroniky města Como se prosadili první Slované v čele s legendárním zakladatelem českého národa, který nese jeho jméno, Čech. Bylo vyvinuto a vyznačeno mnoho tras; umožňují vám přiblížit se k hoře z různých výchozích bodů. Vezměte si například červeně značenou trasu z Roudnice nad Labem, města, kam se snadno dostanete vlakem z Prahy. Na vrcholu hory Říp můžete obdivovat slavnou románskou rotundu sv. Jiří. Sportovci mohou také využít některou z cyklotras na úpatí hory.
Audio verze :
Zveřejněno dne 18.06.2025 - 10:36:50 Autorem : Mirek
T-Club je název jednoho ze dvou bývalých gay klubů v Praze. Toto místo setkávání leseb, gayů, trans lidí, prostitutek, drag queens a dalších obyvatel nočního života, které dnes již není k dispozici, zvěčnila fotografka Libuše Jarcovjáková. U příležitosti devátého ročníku festivalu Prague Pride je výstava k vidění od tohoto pondělí v pražském Café Langhans. Colin Gruel se s umělcem setkal. T-Club otevřel své brány v Praze v 60. letech 20. století. Bylo to místo setkávání členů stejné rodiny: noční život. Rodina, kterou Libuše Jarcovjáková začala navštěvovat v 80. letech… „V té době to byl jeden z nejznámějších klubů pro homosexuály, ale také pro… noční život, řekněme. Taxikáři, prostitutky… Lidé, kteří přicházeli v noci z nejtemnějších míst Prahy. T-Club byl v srdci Prahy, vedle Václavského náměstí. Přesněji řečeno, v jedné z malých uliček poblíž Jungmannova náměstí. Klub byl schovaný ve sklepě, na konci dlouhé chodby se schody. Vždycky tam čekali lidé a doufali, že se dostanou dovnitř. Protože nebyl otevřený pro každého! U vchodu stála ochranka, která kontrolovala návštěvníky… My štamgasti jsme nemuseli stát frontu, šli jsme rovnou dovnitř. Ale trvalo dlouho, než mě za takovou považovali…“ V T-Clubu narazíte na všechno. Drag queens, burleskní kostýmy, muži v krátkých košilích, kteří vypadají, jako by právě přišli z práce, naprosto nesourodá rodina, kterou spojuje jedna věc: všichni se ocitnou na místě, kde mohou žít, aniž by se museli schovávat. V té době jsme byli na začátku 80. let, v komunistickém Československu. Oficiálně homosexualita není nelegální, ale neoficiálně se o ní stále široce doporučuje mlčet, pokud člověk nechce riskovat ostrakizaci. Od té doby se fotografická tvorba Libuše Jarcovjákové stala extrémně citlivou... „Proto jsem používala blesk: Nechtěla jsem fotit tajně. Neměla jsem vždycky u sebe fotoaparát. Nezačala jsem fotit jen tak... Čekala jsem, až mě o to požádají. A příležitost přišla o pár měsíců později. T-klub měl rušný společenský život, vždycky se našel dobrý důvod k oslavě, například narozeniny. Během těchto oslav, v tyto zvláštní dny, byli lidé oblečeni, byli tam trans lidé v přestrojení... A já byla požádána, abych tyto okamžiky zvěčnila. Tak to začalo.“ Libuše Jarcovjáková si tyto fotografie dlouho nechávala pro sebe, dávala je fotografovaným lidem a pár dalších zveřejnila, aniž by na ně upozorňovala. A pak po dvou a půl letech focení najednou přestala. „Jednoho dne mě kriminální policie požádala, abych ukázala fotografie, které jsem pořídila předchozí večer.“ Pravděpodobně k tomu měli dobré důvody: někdo, kdo se v T-klubu setkal s někým jiným, byl nalezen mrtvý. Takže to bylo součástí vyšetřování, zdálo se to velmi logické, velmi legální, ale pro mě to představovalo morální problém. Nechtěl jsem ukazovat své negativy policii. Naštěstí jsem tu noc měl dva přeexponované negativy a bylo těžké na nich cokoli rozeznat, takže jsem jim to dal. Necítil jsem žádné výčitky svědomí, ale potom jsem se rozhodl, že s focením přestanu. Protože ten den jsem pochopil, jak citlivé tyto fotografie byly.“ Tyto fotografie byly poté diskrétně uchovávány, než byly v roce 2008 poprvé zveřejněny na internetu a staly se součástí výstavy T-Clubu (1983–1985). Výstava, kterou si můžete prohlédnout do konce srpna v galerii Café Langhans, nachází se ve Vodičkově ulici, v srdci Prahy, pár kroků, no, od starého gay klubu...
Audio verze :
Zveřejněno dne 29.04.2025 - 11:24:08 Autorem : Colin Gruel
