Něco málo z mého života

Kdo jsem ?

Pocházím z rozvrácené dělnické rodiny, která se rozpadla, vlastního otce neznám, vím jen, že to byl Slovák, jistý pan Elemír Habán, jehož jméno jsem nosil do dvou let. Po svatbě mé matky s panem Františkem Homolkou, který mě adoptoval a vychovával do mých 11 let. Adoptivní otec měl s mojí matkou čtyři děti, Františka, Václava, Romana a Davida. Manželství se rozpadlo a maminka si našla jistého Jana Rovňanika, již třetího manžela v řadě, se kterým měla šesté dítě, mého dalšího bratra Jana. Ale bylo to další neúspěšné manželství. Vyrůstal jsem obklopen alkoholem, rvačkami, hádkami mezi matkou a jejími manžely a milenci. Začal jsem dělat neplechu, chodit za školu, páchat drobné krádeže atd. Na jaře 21. března 1974 jsem se ocitl v dětské polepšovně v Býchorech u Kolína. Nezůstal jsem zde dlouho, několikrát jsem utekl, za trest jsem byl převezen do polepšovny v Liběchově u Mělníka, kde jsem zůstal do svých 15 let. Nebyly to šťastné roky mého života, strašný totalitní systém, drsný bolševik, léta normalizace, sadističtí pedagogové, ohromeni Leninovou ideologií, se svými frustracemi z vlastního soukromého života, komunističtí pedagogové, kteří se zabývali vlastní myslí a jejich výchova spočívala že nás ponižuje, fyzicky nás týrá a doslova nás pod psychickým tlakem deptá. Žil jsem v režimu „rudého teroru“ vedeného „našimi“ sovětskými přáteli. Jediné, co mě tato instituce naučila, bylo nenávidět „bolševickou“ společnost, a to, že se o sebe dokážu postarat a nikdy se nemusím spoléhat na ostatní.

Audio version :

Moje matka

Matka

Pokud jde o maminku, je to spíše žena bez mateřského vlákna, měla celkem šest dětí, od různých otců, které po těchto rozvodech opustila a vyrůstali jsme odděleně, maminka se o nás moc nezajímala. Čtyři manželství matky skončila rozvodem nebo smrtí manželů. Spíš se jí líbil život v barech a bistrech, trávila čas s kamarádkami a mojí tetou v nočních klubech ve společnosti více či méně pochybných mužů. Ale takový je život a jde s námi všemi, i když je těžké si na to zvyknout.

Audio version :

Moji bratři

Moji bratři

S mými bratry jsme se nikdy moc nestýkali. Jenom vím že Františka jsem naposledy viděl, když mu bylo tak devět nebo možná 10 let s Romanem jsme se občas stýkali za mlada, ale to už je pryč. A navíc Roman je zrovna jedním z těch, co myslí jenom sám na sebe, podvedl nebo okradl většinu členů naší rodiny své bratry babičku dědečka tatínka atd... Václav s Davidem jsou mrtví, David zemřel mladý. No ale život jde dál mého nejmladšího bráchu Jana toho ani vlastně pořádně neznám jen spolu mluvíme přes Skype, ale ve skutečnosti jsme se mohli potkat tak pětkrát za život. V naší rodině byly vůbec zajímavé vztahy ani nevím, jak to popsat. Nikdo se nestaral nikdy o nikoho druhého každý myslel jenom sám na sebe každý žil na své straně a život prostě musí jít dál.

Audio version :

Moje koníčky

Co mě baví

Rád hraji šachy a deskové hry obecně, jsem velkým fanouškem cirkusu, detektivních televizních seriálů a filmů, pořadů, koncertů, divadelních her atd. Dále se zajímám o přírodu, historii a přitahují mě počítače, jsem i malý kutil, je toho hodně, co mě zajímá. Mám rád historii, sleduji televizi a jsem velkým obdivovatelem televizních seriálů, preferuji detektivní seriály někdy až hororové seriály typu SAW. Očividně miluji psy, mám psy celý život, jsou to nejlepší přátelé, kteří vás milují bez jakýchkoli podmínek, s nekonečnou věrností a láskou. Všichni moji čtyřnozí parťáci byli poslušně vychované a báječné fenky, bez nich si svůj život nedovedu představit.

Audio version :

Moje zdraví

Jsem invalida

Po cévní mozkové příhodě jsem hemiplegický na pravou stranu a kulhám, ale stále chodím, a jako by to nestačilo, mám transplantovanou ledvinu. Bohužel si s námi někdy pohraje osud a my se s tím prostě musíme vyrovnat. Ale nefňukám, i takový je život.

Audio version :

Slovo na závěr

A na konec

Jsem jednoduchý člověk. Nehledám žádné malichernosti. Nemám rád komplikace. Proč kopat kolem sebe, hledat? Život je tak složitý, jak je. Na mou památku nebude postaven žádný pomník a mé jméno bude rychle zapomenuto. Ale nosím v srdci výjimečnou osobu, které vděčím za vše, byla zde v nejtěžších chvílích mé existence a budu jí navždy vděčný, za všechno!

Audio version :